Počátky města sahají do středověku, kdy na křižovatce obchodních cest vyrostla osada Leštno, která později převzala po svých feudálních pánech název Dobruška. Nejstarší písemnost týkající se Dobrušky, tzv. Mutinovo narovnání, vznikla v roce 1320 a uvádí, že město bylo obehnáno městskou zdí a mělo již některá městská práva. Mutina z Dobrušky v něm například stvrzuje měšťanům právo vařit pivo a osvobozuje je od robotní povinnosti.
Historické období od konce 15. do 17. století patří k největšímu rozkvětu města, jež se těšilo podpoře nových majitelů opočenského panství Trčků z Lípy. Po požáru v roce 1565 vyrůstá na spáleništi nové renesanční město a jeho dominantou se stává radnice situovaná doprostřed náměstí. Tato etapa hospodářského a společensko-politického růstu skončila třicetiletou válkou. Třetí desetiletí 17. století znamenalo také počátek duchovního útlaku. 18. století (s výjimkou období po požáru roku 1702) však Dobrušce přineslo také epochu barokní, při které byly upraveny fasády některých domů, uskutečněna přestavba farního kostela a město bylo z rukou kamenických mistrů Melnického, Deckera a Pacáka obohaceno plastikami svatých v čele s mariánským sloupem.
Na přelomu 18. a 19. stol. se Dobruška stala jedním z regionálních center národního obrození. Stavební ráz města výrazně změnily přestavby po požáru roku 1806. Poškození zástavby při dalším ohni (1866) dokládá na svých kresbách dobrušský písmák, malíř a cestovatel Alois Beer.
1 Renesanční radnice čp. 1
Renesanční budova s věží na náměstí F. L. Věka byla postavena po požáru v roce 1565 a svou podobou se stala odrazem rostoucí měšťanské moci a bohatství. V prostorách radnice je obřadní síň s prvotinami malíře Františka Kupky. V patře radniční věže vysoké 45 m jsou instalovány expozice věnované dějinám města a hrdelnímu právu s možností výstupu do arkádového věžního ochozu.
Další informace
2 Mariánský sloup se sochami svatých
Sochařské dílo na náměstí F. L. Věka bylo vytvořeno z červeného a světlého pískovce v letech 1733 – 1736 královéhradeckým sochařem rakouského původu Ondřejem Deckerem a Janem Melnickým z Vamberka. Vrchol sloupu zdobí pozlacená socha Panny Marie Immaculaty. Kolem sloupu jsou umístěny sochy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a sv. Františka Xaverského. Kamenný podstavec zdobí dvojitý erb rodů Colloredo-Wallsee a Starhembergů i znak města.
Další informace
3 Měšťanský dům čp. 14
Až do druhé pol. 16. století sloužil tento dům na náměstí F. L. Věka jako sídlo městské samosprávy. Na obraze Dobrušky z pol. 18. století od kartografa a vedutisty F. B. Wernera je dům zachycen s dvojicí trojúhelníkových štítů uzavírajících hrotité sedlové krovy. V interiérech je dochována původní renesanční dispozice, venkovní podloubí a výraz ve fasádě, v 19. století upravený novorenesančně. Klenutá sklepení bývala kdysi vězeňskými kobkami, dvůr sloužil jako místo výkonu práva útrpného. Ve dvoře byla mučírna. Podloubí, která se zde dochovala, obklopovala až do 19. století téměř celé náměstí (kromě západní fronty) a Kostelní ulici.
Další informace
4 Měšťanský dům čp. 17
V severní frontě domů na náměstí F. L. Věka stojící patrový dům, od konce 18. století obývaný rodinou Josefa Heka, který zde provozoval kupecký krám. Až do roku 1823 zde po otci obchod vedl František Vladislav Hek. Počátkem 20. století nechal hoteliér Václav Rýdl v roce 1907 dům secesně přestavět a zvýšit o jedno poschodí. Před první světovou válkou zde byl ubytován T. G. Masaryk při své návštěvě u rodiny Laichterovy. Hekovo působení připomíná pamětní deska z roku 1921 nad hlavním vchodem, která je dílem Jana Kotěry.
Další informace
5 Socha sv. Jana Nepomuckého
Kamenná barokní plastika z roku 1712 od neznámého autora stojí naproti vchodu do rodného domku F. L. Věka v Novoměstské ul. Socha byla původně umístěna na dnes již zaniklém mostě přes potok Brtvu.
Další informace
6 Rodný domek F. L. Věka čp. 185
Přízemní domek za bývalou Vodní branou v Novoměstské ul. patří k nejvýznamnějším památkám města. Historie objektu sahá do 17. století, krov byl postavený nově po požáru roku 1806. Domek představuje dochovanou ukázku zdejší lidové architektury. Dne 9. září 1769 se zde dobrušskému kupci Josefu Hekovi narodil syn František, pozdější vlastenec a spisovatel, který se stal pro Aloise Jiráska předobrazem románové postavy F. L. Věk. Od roku 1972 je zde stálá expozice připomínající Hekův život a jeho dílo.
Další informace
7 Rýdlova vila čp. 187
V roce 1919 byla podle projektu architekta Jana Kotěry dokončena přestavba domu v Novoměstské ul. jako studie venkovského bydlení pro hoteliéra Václava Rýdla a jeho manželku Annu, rozenou Laichterovou – sestru nakladatele dr. Jana Laichtera. Vila je zajímavou ukázkou moderního obydlí poč. 20. století, přičemž kombinuje původní zdejší lidový styl s doznívající secesí, doplněný o prvky moravského lidového stavitelství a v zahradní části o mediteránně pojatou lodžii. V I. patře se nachází jedna ze stálých expozic vlastivědného muzea - Vojenská geografie.
Další informace
8 Synagoga čp. 646
Nachází se na Šubertově náměstí, v místech bývalého židovského města. Židé, kteří přišli do města ve 2. pol. 16. století, bydleli zpočátku různě po městě. Až na základě císařského nařízení jim byly v roce 1721 dány do dědičného pronájmu domy na dnešním Šubertově náměstí. Budova synagogy s dochovaným barokním templem získala přestavbou po požáru města roku 1866 své novogotické průčelí. V 50. letech budovu koupila Českobratrská církev evangelická a otevřela v ní svou modlitebnu. Roku 2007 budovu zakoupilo město Dobruška a po provedené celkové opravě ji zpřístupňuje muzeum.
Další informace
9 Děkanský kostel sv. Václava se zvonicí
Barokní jednolodní kostel, jehož autorem je Niccolo Rossi, rodák z Bellinzony a usazený v Mladé Boleslavi, vznikl přestavbou v letech 1709‒1724. Kostel je prvně připomínán k roku 1350. Gotický předchůdce, dříve zasvěcený Panně Marii a sv. Václavu, je na Prospektu opočenského panství z roku 1667 vyobrazen jako zděný. Kostelní krypta ukrývá ostatky pánů z Dobrušky a prvních Trčků z Lípy. Kůr zdobí varhany z roku 1727 od Jana Bohumíra Helbiga, předního představitele kralické varhanářské školy. Hranolovitá raně barokní zvonice byla stavebně upravena roku 1693 a její fasáda slouží i jako nosič slunečních hodin. Z historických zvonů se zachoval pouze zvon Maria z roku 1588, zavěšený dnes ve zvonici hřbitovního kostela sv. Ducha.
Další informace
10 Objekt děkanství čp. 259
Původní dřevěná stavba v Kostelní ul. vyhořela při požáru roku 1806 a v roce 1807 ji nahradila nová zděná empírová budova, vybudovaná stavitelem Josefem Vilémem Ehemannem z Rychnova nad Kněžnou. Nad portálem vchodu je kamenný reliéfní znak rodu Colloredo-Mannsfeldů, donátorů stavby. Pískovcový kříž, stojící v oplocení budovy v Kostelní ul., nechala v roce 1820 zbudovat Anna Dariusová.
Další informace
11 Kovárna čp. 364
Na konci Kostelní ul. se nachází stará kovárna s podloubím. Byla postavena v empírovém stylu po požáru roku 1806. Kovárna byla funkční po dlouhou dobu i ve 20. století. Zdejší kování koní zachytila na mnoha svých obrazech Věra Jičínská. Kovárna v současnosti žije kovářským řemeslem s ukázkami řemesla pro veřejnost.
Další informace
12 Laichterův dům čp. 360
V domě z 1. čtvrtiny 19. století v Domašínské ul. se narodili členové rodiny Laichterovy, z nichž nejvýznamnější byl nakladatel PhDr. Jan Laichter. Bratr Jana Laichtera, JUDr. Josef Laichter se věnoval i spisovatelské činnosti, je mj. autorem románu z dobrušského prostředí Sychrova éra. Jeden ze synů Jana Laichtera, malíř Prokop, se zabýval knižní ilustrací. Městu daroval část nakladatelského a rodinného archivu, umělecké sbírky i rodný dům. První Prokopovou ženou byla spisovatelka Anuše Koubová, druhou pak akad. malířka Věra Jičínská.
Další informace
13 Kostel svatého Ducha se hřbitovem
Renesanční stavba ze 16. století, jedna z nejkrásnějších v Podorlicku. Na zvonici (1686) je upevněn zvon z roku 1588, který ulil zvonař Eliáš z Hradce Králové. V kostelíku je pohřben rytíř Andreáš Nejman z Ryglic a Lövensteinu, donátor kostela (náhrobek z roku 1632). Pod zvonicí byla v letech 1767-1782 poustevna. Při přestavbě r. 1760 byl kostelík upraven v barokním slohu. Další úprava proběhla v letech 1890-1896. V roce 1872 byl u kostelíka zřízen nový městský hřbitov. Roku 1918 byla ke hřbitovu vysázena lipová alej, která se v roce 2022 stala Alejí roku Královéhradeckého kraje. Do konce 50. let 20. století se zde konaly slavnostní Svatodušské poutě.
Další informace
14 Hrobka rodiny Laichterovy na městském hřbitově
Hodnotná práce z oblasti drobné sepulkrální architektury, navržená v květnu roku 1920 architektem Janem Kotěrou pro pražského nakladatele Jana Laichtera.
Další informace
15 Rodinný pivovar Rampušák, Křovická ulice čp. 267
První zmínka o pivovaru pochází z roku 1565 v souvislosti s velkým požárem města. Až do požáru v roce 1866 stál pivovar při západní zdi radnice na nám. F. L. Věka. Historie dobrušského pivovarnictví je zřejmě ještě starší, protože tzv. Mutinovo narovnání z roku 1320 potvrzuje měšťanům v Dobrušce právo várečné.
Další informace
16 Židovský hřbitov, Křovická ulice
Nejstarší náhrobek židovského hřbitova pochází z roku 1688. Historickou zvláštností je společný hrob židovských vojáků rakouské armády, padlých v roce 1866 v bitvě u Náchoda.
Další informace
17 Sousoší Nejsvětější Trojice, Novoměstská ul. u čp. 818
Na Novoměstském kopci vpravo od silnice, kde stojí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1809 a kde se dodnes udržel název "Na Stínadlech", stávalo druhé dobrušské popraviště. Sousoší pochází z roku 1809, někdy je neodůvodněně připisované Martinu Bartošovi z Dobrušky. Je dokladem přežívání barokního tvarosloví v regionální sochařské tvorbě 1. třetiny 19. století.
Další informace
18 Dům čp. 25 (U Zlaté růže) ‒ dne 14. 11. 1843 se zde narodil Karel Lier, významný český herec a později ředitel Švandova divadla na Smíchově, který zemřel v Praze 4. 10. 1909. Sousední budova čp. 26 byla roku 1939 přestavěna na sídlo městské spořitelny dle návrhu architekta Ing. Dr. Jana Reichla.
19 Dům čp. 40 ‒ rodný dům Marie Anny Ježkové (1773-1821), manželky národního buditele Františka Vladislava Heka.
20 Dům čp. 6, Kostelní ulice ‒ zde se dne 25. 6. 1843 narodil Josef Archleb, starosta města v letech 1887‒1897, hlavní iniciátor rozvoje průmyslového podnikání v Dobrušce. Zemřel 19. 11. 1913. Od roku 1885 až do své smrti 10. 10. 1888 zde žil na odpočinku děkan P. Josef Mnohoslav Roštlapil.
21 Dům čp. 8, Kostelní ulice - zde se 27. 3. 1849 narodil dramatik František Adolf Šubert, první ředitel Národního divadla. Byl to také dům radního Mikuláše Doubravy, tajného evangelíka, jehož postavu literárně ztvárnil Alois Jirásek v románu Temno.
22 Dům čp. 323, ul. Fr. Kupky ‒ nese název Dům Františka Kupky. Nachází se zde muzejní expozice, provázející celým životem malíře a průkopníka abstraktní tvorby Františka Kupky, který v něm prožil v letech 1872-1889 své mládí.
23 Dům čp. 45, Šubertovo nám. ‒ původně rabínský dům a židovská škola, později pošta, odkud vyšla mylná informace, na jejímž základě byl v Dobrušce již 5. října 1918 vyhlášen konec války a rozpad Rakouska-Uherska. Nyní je zde hlavní budova Vlastivědného muzea Dobruška s expozicí k dějinám města a dobrušských Židů. Součástí prohlídky je dochovaná očistná lázeň - mikve.
24 Dům čp. 114, Pulická ulice ‒ pečlivě udržovaná roubená stavba se řadí mezi lidovou architekturu 18. století a je ukázkou dřívější předměstské zástavby Dobrušky.
25 Dům čp. 127, Pulická ulice ‒ rodný domek Jiřího Novotného (1763-1805), dědečka největší české spisovatelky Boženy Němcové.
26 Dům čp. 481, Nádražní ulice - byl postaven r. 1910 v secesním slohu. Autor projektu stavitel Jirsák vilu navrhl pro továrníka Slavíka. V současnosti je sídlem firmy Jech CZ (výrobce kvalitních sedacích souprav), která se zasloužila o obnovu celého areálu, v němž se v minulosti vyráběly zemědělské stroje.
27 Dům čp. 100, Opočenská ulice - na tomto místě stával dům, v němž žil Alois Beer (27. 2. 1833 ‒ 10. 10. 1897), písmák, malíř samouk a kronikář.
28 Dům čp. 23 ‒ zde stála městská brána zvaná Krajská, zbořená v roce 1806.
29 Bytový dům čp. 856, Na Budíně ‒ do roku 1806 zde stávala jedna z městských bran, která se nazývala Solnická.
30 Dům čp. 15, nám. F. L. Věka ‒ v těchto místech stávala v roce 1842 městská brána zvaná Vodní nebo Novoměstská, bývalo zde i vězení pro dlužníky.
31 Dům čp. 4, Kostelní ulice ‒ v těchto místech stávala do roku 1820 městská brána zvaná Horská. V r. 1732 byla v těchto místech prolomena branka umožňující přístup ke kostelu.
32 Pískovcová socha sv. Vavřince, Pulická ulice ‒ stojí mezi kaštany u potoka Brtvy. Originál od Ondřeje Deckera je umístěn v lapidáriu ve sklepních prostorech rodného domu F. V. Heka. Vysekanou kopii z pískovce zhotovil koncem 20. stol. kamenosochař Josef Holanec z Opočna.
33 Památník obětem nacismu – byl odhalen roku 1965 u ul. Čs. odboje, jedná se o dílo akademického sochaře Josefa Adámka.
34 Socha Korunování Panny Marie, Křovická ulice ‒ Pískovcové sousoší na podstavci je umístěno v zahradě rodinného domu. Dílo pocházející z 2. pol. 19. století je tvořeno soklem s nápisem a dříkem s reliéfy světců v čele se sv. Annou a prosebnými texty. Podstavec je ukončený římsou se zubořezem a na vrcholu je umístěna plastika zpodobňující Korunování Panny Marie Svatou Trojicí.
35 Archlebovy sady - na místě, kde stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého, bývalo jedno ze tří dobrušských popravišť. Odsouzenci zde byli popravováni zvlášť krutými způsoby - zahrabáváním zaživa, čtvrcením, upalováním a lámáním kolem. První známá poprava byla vykonána 3. 2. 1588 a poslední 18. 8. 1735. V Archlebových sadech nalezneme pomník padlým v 1. světové válce a památný Žižkův kámen z roku 1924.
36 Socha Panny Marie, Svatodušská ul. ‒ je zhotovena ze světlého pískovce a je umístěna na rozcestí v ul. Svatodušní, v lokalitě „Venclíkovy sady“ směrem ke hřbitovu a kostelu sv. Ducha. Na obdélníkové stupňovité základně stojí čtyřboký kvádrový podstavec s volutami po stranách. Na přední straně je reliéf starozákonního krále Davida. Rám podstavce je zdoben rostlinným dekorem. Socha korunované Panny Marie s Ježíškem je oděna v bohatém honosném širokém rouchu, na zádech plášť. Roucho je přepásáno dvěma růženci a řetězem. Stojí na oblacích s hlavičkami čtyř andílků. Sochu zhotovil roku 1747 příslušník sochařské rodiny Melnických z Vamberka. Jde o jednu z umělecky nejhodnotnějších plastik v Dobrušce a typický barokní doplněk zdejší podhorské krajiny. V roce 2008 byla socha celkově restaurována akademickým sochařem Ivanem Tláškem z Libniče a Ondřejem Noskem z Hořic. Památka je v majetku města Dobrušky.
37 Socha Panny Marie Svatohorské ‒ vrcholně barokní socha Panny Marie Svatohorské se nachází v lokalitě zvané „Holoubkův kopec,“ v lipové aleji, u silnice mezi Dobruškou a Opočnem. Umělecké dílo má krajinotvorný prvek a je připisováno Jiřímu Františku Pacákovi, žáku Matyáše B. Brauna. J. F. Pacák je také autorem soch sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána na Trčkově náměstí v Opočně. Objekt mariánské sochy patří spolu se sochou sv. Antonína Paduánského u hřbitova v Opočně mezi velká sochařská díla a byl postaven v roce 1741 nákladem hraběte Rudolfa Josefa Colloredo, majitele opočenského panství. Na pódiové podnoži tvořené dvěma stupni, je posazena podstava. Sestává ze dvoustupňové soklové patky, těla s volutovými křídly, římsové hlavice těla podnože, na které Panna Maria Svatohorská, přidržující Jezulátko, spočívá. Z obou stran ji adorují andělé. Panna Maria i dítě mají na sobě královská roucha a koruny. Pod Pannou Marií jsou tři tváře andělů. Na podstavci se nacházejí reliéfy s dekorativními motivy, v čele je zobrazena sv. Barbora v medailonku a vysekané latinské texty oslavující svatou patronku a donátora díla. Vzadu na podstavci je vytesán letopočet vzniku díla. Socha je obklopena ze čtyř stran pískovcovou kuželkovou balustrádou s madly. Po vandalském útoku na dílo v roce 2003, kdy byly vyrvány ze svých míst krajové pilíře a kuželky z balustrády, byla památkovou péčí MÚ Dobruška kulturní památka zdokumentována, zaměřena a projekčně připravena k provedení celkového restaurování. To provedli v roce 2011 akademický sochař Ivan Tlášek z Libniče a Ondřej Nosek z Hořic. Plastiky se zpodobněním Panny Marie zaujímají v Dobrušce významné postavení a svým ztvárněním a technickým provedením patří mezi nejhodnotnější. Památka je v majetku města Dobrušky.
Publicita