Místem posledního odpočinku dobrušských Židů byl židovský hřbitov na konci dnešních ulic Křovické a Javorové.
Své hřbitovy nazývali Židé poeticky zahrada mrtvých. Rok po pohřbu byl vztyčen náhrobek. V našem kraji to byly téměř bez výjimky náhrobky typu jednoduché stély. I ty však podléhala proměnám a vlivům uměleckých slohů. Vývoj židovského náhrobku můžeme na dobrušském hřbitově dobře sledovat. Nejstarší náhrobky jsou goticko-renesanční kvádry, pocházející z roku 1688 (hřbitov byl založen v roce 1675). Náhrobky ze století 18. jsou výrazně ovlivněny slohem barokním. Zdobí je mušle, spirály, rostlinné ornamenty a různé křivky. Stříšky a sloupky na náhrobcích jsou dílem klasicismu z 19. století. Hroby ze století dvacátého se již v podstatě neliší od hrobů na hřbitovech křesťanských.
Stáří náhrobků nám prozrazuje i vyvíjející se výtvarné pojetí hebrejského písma. Na těch nejstarších plasticky vystupuje tzv. písmo čtvercové, na pozdějších je totéž písmo, ale ryté do hloubky.
V baroku a rokoku je písmo opět vystupující a v 19. století se znovu mění na ryté. Nápisy nám prozrazují datum úmrtí, jméno zemřelého, jméno jeho otce a u provdaných žen jméno manžela. Pod nejstaršími náhrobky dobrušského židovského hřbitova jsou pohřbeny paní Šejndl, dcera Šemuelova, a paní Bliml, manželka rabína Mošeho. Mnohé nápisy také vyzdvihují dobré vlastnosti zesnulého.
Z nemnohých ozdob na pomnících připomeňme reliéfy lvů, otevřené knihy, spojených rukou a některé další výtvarné prvky. Žehnající ruce jsou rodovým znamením kněžského pokolení (kohenů), konvice symbolizují pokolení chrámových služebníků (levitů). Na hřbitově najdeme také společný hrob židovských vojáků, kteří zemřeli v dobrušském lazaretu na následky zranění, utrpěných v bitvě u Náchoda v prusko - rakouské válce v roce 1866. Je zde rovněž pohřbena řada osob z okolních míst, která neměla vlastní hřbitovy, nebo ani náboženské obce. Šlo například o Židy z Nového Města nad Metují, Třebechovic, ale i z blízkých vesnic, kde žila třeba jen jedna židovská rodina.
Na tomto hřbitově nalezneme i doklad jeho vlastní historie v podobě pamětní desky, která byla do hřbitovní zdi zasazena v roce 1881 na paměť rozšíření hřbitova. Tehdy ke stávajícímu hřbitovu přikoupila dobrušská židovská obec od města další pozemek a nově vzniklý prostor pak znovu ohradila zdí. Na dobrušském hřbitově se pohřbívalo až do osudného roku 1942. Na některých hrobech najdeme i poválečné nápisy, připomínající oběti nacistického holocaustu. Po druhé světové válce již nebylo koho na hřbitov pochovávat, protože dobrušská ovskážid obec byla vyvražděna.
Publicita