Kamenné památky

Kamenná románská křtitelnice

Nejstarší takto rozměrná movitá památka v Dobrušce je vytesaná z jednoho kusu hrubozrnného pískovce do tvaru kalichu na válcovitém podstavci. Jeho těleso je ve spodní části zdobeno širokými žlábky. Svou výškou necelých 90 cm a průměrem vnějšího okraje kalichu až 104 cm přesahuje rozměry běžných dveřních otvorů, takže jsme chvílemi měli pocit, jakoby snad radnici postavili okolo ní a nikoli ji dovnitř. Pokud odečteme materiál, který byl odebrán pro vyhloubení mísy a otesán z podstavce, odhadujeme váhu bloku na 1,5–1,9 tuny, což je váha pořádného SUV, nebo třeba dospělého nosorožce. Pracovníci Kamenosochařství Holanec, kterým patří náš hluboký obdiv a poděkování, se přesunu nezalekli a po drobných nesnázích se křtitelnici podařilo umístit do vstupní chodby dobrušského muzea na Šubertově nám., kde jí byla uzpůsobena expozice a stane se součástí prohlídkového okruhu.

A jaký je celý její příběh? Němý svědek dobrušského středověku pochází z kostela Panny Marie a sv. Václava (dnes sv. Václava v Kostelní ulici) a dle analogií je datována do období románského, tedy přibližně mezi 12. a 13. stol. O kostele máme první písemnou zmínku až k roku 1361, nicméně nejen z ní vyplývá, že kostel v té době již dlouho existoval, ba co více, potřeboval bohatou finanční nadaci. Ostatně i nedestruktivní průzkum potvrdil existenci starší stavby. Nevíme, na kterém místě v kostele stála, ale můžeme si představit, že byla opatřena dřevěným víkem. Roku 1507 byla kamenná křtitelnice nahrazena kovovou z dílny královéhradeckého zvonaře Ondřeje, jak o tom svědčí nápis odlitý v jejím těle. Změna mohla souviset i s tím, že v tomto období se postupně přestal využívat zvyk děti do nádoby na křestní vodu celé ponořovat, postačila tedy nádoba menší. Z kostela byla odstraněna zřejmě někam poblíž, a – snad nám autorská licence dovolí zaspekulovat, že nejspíše velká povodeň (jaká se Dobruškou prohnala například roku 1752 a strhla i masné krámy v Poddomí) dokázala pohnout blokem kamene až k čp. 175 v Pulické ulici (na břeh před areálem cukrárny Marta). V 80. letech 19. stol. tam křtitelnici nohou vzhůru zachytil Alois Beer a připsal domněnku, že „Pískový balvan stojí odnepaměti na pravém břehu Dědiny (pozn. red. Beer tak nazýval i rameno Brtevského potoka) na úpatí kopce i vysočiny „hradčanské“, zvané kopec P. Marie a dále u Sv. Trojice. Tento pískovec skutálel se rozvalením hradu na temeně nad vsí Leštno, nyní Dobruška stojícím.“ To byl pochopitelně nesmysl. Křtitelnice byla po úpravách Brtevského potoka ke konci 19. století a umístěna do „libosadu“ – takřka zbrusu nového městského parku. Na kovových nožkách k ní byla velmi nešetrně připevněna menší kamenná mísa (později umístěná v lapidáriu v čp. 11 a dnes v zahradě v Poddomí). Takto stála nedaleko dnešního kulturního domu 100 let – až do 90. let minulého století, kdy ji tehdejší vedení města přemístilo do zrekonstruovaných reprezentativních prostor v přízemí historické radnice na náměstí. Bohužel, veřejnost se k ní dostala zřídka. Nyní se v muzeu setkala s modelem gotické podoby „svého“ kostela nebo s kamenným klenebním svorníkem, který na ni shlížel dolů ze stropu tehdejší stavby. Bude doplněna fotografiemi a popisem celého příběhu a zveme k její prohlídce.