Až do minulého století byl obtékán potokem Brtvou, který jej také zřejmě zachránil před ničivými požáry v letech 1806 a 1866. Stejně jako jiné stavby v Dobrušce prošel i tento domek několika stavebními úpravami. Na rozdíl od jiných domů však nezničily úplně jeho původní ráz, a to ani zvnějšku, ani v interiérech. Domek tak představuje dobře dochovanou ukázku dobrušské předměstské architektury 18. století.
Domek, nesoucí číslo popisné 185, se však do dějin našeho města nezapsal jenom jako památka městské lidové architektury. Dne 9. září 1769 se v něm narodil dobrušskému kupci Josefu Hekovi syn František, z něhož se stala ne-li nejvýznamnější, tedy bezesporu nejpopulárnější osobnost dějin Dobrušky. Františkovy životní osudy jsou dobře známy, ať již jde o Františka historického, nebo románového. Jirásek ve svém "F. L. Věkovi" vytvořil postavu románovou, která se skutečnou historickou osobností pouze inspirovala. Proto nejsou příběhy skutečného Heka s příběhy Věkovými totožné.Možná až trochu nespravedlivě upadla osobnost Hekova v obecném povědomí do zapomnění, i když šlo ve své době o významného spisovatele, prvního novočeského literáta, který se zabýval satirickou tvorbou. Románová postava je však známější a její popularita ještě vzrostla ztvárněním televizním.
Ostatně až teprve po uvedení televizního seriálu a na základě jeho nečekaného úspěchu byl Hekův rodný domek upraven a zpřístupněn veřejnosti. Stalo se tak s velkou slávou v květnu roku 1972. Slavnostního otevření stálé expozice se tehdy osobně zúčastnili i hlavní tvůrci seriálu: režisér František Filip a herci Radoslav Brzobohatý (F. L. Věk), Antonie Hegerlíková (Věkova maminka) a Eva Vosková (Márinka).
V domku byla dobovým nábytkem z 19. století vybavena obytná místnost, druhá přístupná prostora zařízena jako kupecký krám a ve třetí světnici vybudována klasická muzejní expozice s připomenutím Hekova života a díla. V letošním roce uplynou od otevření domku již tři desítky let. Za tu dobu jej shlédlo téměř čtvrt miliónu návštěvníků. Vystřídaly se zde také desítky průvodců, z nichž si za všechny připomeňme alespoň již téměř legendární "Žalmanku" Annu Dubánkovou, nebo ještě donedávna zasvěceně provázejícího Josefa Macha.
Domek F. L. Věka se za tři desetiletí stal jedním ze symbolů Dobrušky a naše město si bez něho již nedovedeme ani představit. Stále dalším a dalším generacím připomíná, že hrdost na příslušnost k českému národu by neměla být jen historickým pojmem, ale samozřejmou součástí života každého z nás.
Publicita