Druhá světová válka stála Československo 360.000 mrtvých. Většina z nich však nezemřela na bojišti, ale jako oběti teroru německých okupantů či jejich zvrácených rasových teorií. Do tohoto počtu patří také jedenasedmdesát občanů města Dobrušky, které tak má smutné prvenství: v poměru k počtu obyvatel mělo nejvíce mrtvých ze všech východočeských měst.
Najdeme mezi nimi aktivní příslušníky protinacistického odboje. Učitel Žabokrtský byl členem organizace Obrana národa, Václav Hončl se zapojil do odboje komunistického, další pak v řadách ilegální sokolské organizace. Patří mezi ně i typograf Pavel Sojka, který si dobrovolně vzal život, aby unikl zatčení gestapem a neprozradil při mučení své bojové druhy.
Patří sem ale i lidé, kteří odmítli pracovat pro blaho "tisícileté" německé říše a volili cestu sabotáží či poškození vlastního zdraví, jako byl například Josef Flígr. Patří sem také ti, kteří nespáchali vůbec nic, jen "nevyhověli" rasistickým norimberským zákonům. Byly jich čtyři desítky, tedy více jak polovina všech dobrušských obětí.
Pro svůj židovský původ byli nejprve internováni v terezínském ghettu. Odtud pak putovali na svou poslední cestu do vyhlazovacích koncentračních táborů. Odchodem ze života se tomuto osudu vzepřela jen paní Hermína Kornfeldová (i když i ona nepochybně patří mezi oběti holocaustu).
Až teprve v roce 1965, tedy dvacet let po skončení války, byl vybudován památník, který je skutečně hoden toho názvu. Práce byla zadána dobrušskému rodáku, akademickému sochaři Josefu Adámkovi, který nedlouho předtím vytvořil velmi kvalitní plastiku F. L. Věka. Jako materiál pro zhotovení zvolil autor beton, připomínající válečné stavby. Na velké ploché desce, symbolizující koncentráčnický "apelplatz" (místo pro nástup vězňů) stojí postava vězně v nadživotní velikosti.
Až teprve v devadesátých letech minulého století mohl památník přestat být anonymní. Na jeho přední stranu byly připevněny pískovcové desky se všemi jmény našich spoluobčanů, které nacisté popravili a umučili. Je jich zde všech jedenasedmdesát, bez rozdílu náboženského, politického či jiného přesvědčení. V mučednické smrti jsou si všichni rovni.
Publicita