Již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století začaly podléhat zkáze plastiky sochařské dominanty dobrušského náměstí F. L. Věka – mariánského sloupu. V té době se poprvé s naléhavou intenzitou projevila potřeba vytvořit v samotném městě místo, které by mohlo sloužit jako "útulek" pro kamenné artefakty, které již z různých důvodů nemohou být na svém původním místě.
Řešení se však našlo až po rekonstrukci budovy městského úřadu. V zastřešené spojovací chodbě našly své místo všechny čtyři originály plastik světců z mariánského sloupu: sv. Jan Nepomucký, sv. Václav, sv. František Xaverský a sv. Florián. K nim přibyly sochy sv. Vavřince z Pulické ulice, která zde zakončila svou pohnutou pouť staletími a sv. Jana Nepomuckého, kterou u domku F. L. Věka nahrazuje věrná kopie.
Další kamenné výtvory byly osazeny do parkově upraveného otevřeného dvora, který je možno si prohlížet ze spojovacího koridoru. Dominantu prostoru vytvořil kamenný empírový portál z domu čp. 43, dlouhá léta stojící na dvorku domku F. L. Věka. Společnost mu tam tvořil náhrobek s basreliéfem, symbolizujícím poslední věci člověka. I ten je dnes umístěn v lapidáriu.
Důstojné umístění tady má i barokní kamenná mísa, dříve neorganicky spojená s románskou křtitelnicí, která dnes zdobí interiér reprezentačních prostor dobrušské radnice. Jsou tu i četné fragmenty soch, které byly již natolik zničeny, že se nedochovaly jako celek. I tato torza však mají své vysoké estetické kvality, které citlivé umístění v prostorách lapidária ještě zvýrazňuje.
Zajímavostí lapidária jsou rovněž předměty, jejichž prvotním účelem nebylo působit esteticky, ale účelově. Do této kategorie patří například lapač dešťové vody pod okapovým svodem. Dříve naprosto běžná věc,která se však dnes vyskytuje již jen velmi vzácně. I na něm můžeme obdivovat kamenickou zručnost našich předků. Neznámý řemeslník dokázal za použití nejjednoduššího nářadí odvést práci, která je tvarově naprosto precizně provedená.
Lapidárium města Dobrušky není ukončenou výstavní expozicí. Je připraveno přijmout další památky, u nichž se ukáže jako nezbytná jejich záchrana jinde, než tam, kde stály doposud. Lapidárium je také mementem, připomínkou lidské necitlivosti vůči vlastní minulosti i vůči kráse kolem nás. Esteticky citlivým uspořádáním a hodnotou věcí v něm umístěných rozhodně stojí za shlédnutí. A nakonec je lapidárium také nadějí a výzvou pro budoucnost, která by se měla ke kulturnímu dědictví chovat s úctou a láskou, jakou si tento odkaz bezesporu zaslouží.
Publicita