Studánka

Malá osada Studánka leží necelý kilometr od Chábor směrem východním. "Zevrubný popis Království českého" z r. 1854 ji uvádí jako osadu obce Horního Spáleniště. Vískou protéká malý bezejmenný potůček, který se pod ostrohem s bývalým hradem na Cháborách vlévá do Zlatého potoka. Potůček také dělí osadu na dvě části. Jedna patří k Dobrušce, druhá k Podbřezí.

Studánka kdysi bývala proslaveným poutním místem. Legenda vypráví, že v r. 1669 sládek dobrušského pivovaru Jan Tmej, jinak Karafiát zvaný, náhle ztratil zrak. V noci měl pak vidění, že ho vyléčí jen voda ze studánky za hájovnou v Hradišťském lese. Stalo se tak a pak ji nemocní začali houfně navštěvovat. Dobrušská Spirochova kronika uvádí celkem 25 pacientů, kteří si zde vyléčili různé choroby. V r. 1741 tehdejší lékařská komise ověřila léčebné účinky zdejší vody. Pak opočenská vrchnost zřídila u pramene kapli, r. 1755 zasvěcenou P. Marii.

R. 1760 byla opodál postavena neobvyklá socha sv. Jana Nepomuckého, jako spěchajícího poutníka.

Dne 22. 6. 1905 byl zde položen základní kámen k vybudování Božího hrobu a křížové cesty, dovezený sem ze zříceniny nedalekého bývalého cháborského hradu. Když byla v r. 1950 ve Studánce zrušena hospoda, zdejší kdysi slavné poutě ustaly nadobro.

Velikou pozornost dějinám této vísky věnoval tamní rodák Karel Petr, autor třísvazkového díla "O zašlých krásách rodného kraje."