Dobruška a její okolí je domovem nespočetných druhů lišejníků, mechů, trav, travin, kvetoucích i nekvetoucích rostlin. Jenom jejich pouhé vyjmenování by zaplnilo mnoho tiskových stran a není to ani účelem této publikace. Zmíníme se proto tedy jen o těch, s nimiž se ve městě a jeho okolí setkáváme nejčastěji, nebo které jsou něčím mimořádné a zajímavé.
Podél cest a na loukách kolem Dobrušky se hojně vyskytuje například jitrocel kopinatý, jitrocel prostřední, či kopřiva dvoudomá. Není snad kluka, který by neokusil trpkou chuť šťovíku kyselého. Chutnou pastvu pro býložravou zvěř představuje jetel luční, hrachor luční a smetánka lékařská, která zároveň patří mezi rostliny využívané ve farmacii, ale také v lidovém léčitelství našich babiček a prababiček. Kvetoucí podorlickou krajinu zdobí výrazná červeň máku lučního. Kdo by si rád neodpočinul na letní mezi, provoněné mateřídouškou. Blankytná modř oblohy nachází svůj pozemský odraz ve květech chrpy luční. Pestrost barev kvetoucích luk dotváří pronikavá žluť pryskyřníku prudkého a mnohých další rostlinek, tvořících zářící barevnou mozaiku.
S něžnou krásou rostlin se můžeme potkat nejen na loukách, mezích a příkopech u cest, ale také v lesním prostředí. Na paloucích a podél lesních cest roste hojně netýkavka nedůtklivá, jejíž létající semínka jsou vydatným zdrojem především dětských zábav. Vynikající léčivou rostlinou, z níž jsou také velmi chutné čaje, je hluchavka bílá. Její drobné kvítky ovšem přibývají do papírových sáčků jen velmi pomalu a po seschnutí je jich ještě několikanásobně méně. V lesích okolo Dobrušky najdeme také divoce rostoucího předka našich zahradních fialek, violku vonnou.
Na své si přijdou v okolních lesích milovníci sběru lesních plodů. Rostou zde jahody, maliny, ostružiny i borůvky. Sušené listy maliníku, jahodníku a ostružiníku poslouží jako výborný základ pro vaření čajů v zimním období, kdy má náš organismus nedostatek vitamínů. Nekorunovaným králem čajů je ovšem v našem kraji čaj šípkový, připravovaný ze sušených plodů šípkové růže. Najdeme ji na okrajích lesa, u cest a na mnohých dalších stanovištích. Kdybychom měli zvolit reprezentanta trpké chuti, asi by bezkonkurenčně zvítězila trnka, kterou najdeme v našem okolí také ve značném množství.
Pozor však na některé rostliny, jejichž krása tají nebezpečí, které může pro člověka, zejména pro děti, znamenat. Sem patří například sasanka lesní, konvalinka vonná a borůvce podobné prudce jedovaté vraní oko čtyřlisté. Jedovaté látky obsahují i jinak krásně kvetoucí keříky lýkovce nebo tis, rostoucí kolem bývalého hřbitova u kostela sv. Václava.
Na jarních toulkách dobrušskou přírodou můžeme v mizejícím sněhu vidět sněženky, později bledule jarní, prvosenku jarní i prvosenku vyšší, podběl lékařský a devětsil lékařský. Jak napovídají jejich názvy, jde o rostliny léčivé. Ale pozor! Řada rostlin je zákonem přísně chráněna, a proto se vyplatí se předem seznámit s tím, které můžeme trhat a které ne, abychom přírodě neublížili. Břehy jarních potoků a potůčků zdobí žlutozelené květy blatouchů bahenních, které najdeme (jak ostatně napovídá i jejich název) také v bahnitých březích rybníků.
Do rostlinné říše patří také houby. I těch najdeme v dobrušských lesích dostatek, samozřejmě, je-li úrodný "houbový" rok. Z jedlých hub zde rostou četné druhy hřibů, například hřib hnědý, žlutomasý (zvaný též lidově babka), vzácnější hřib kovář, křemenáč osikový a březový, václavka obecná, klouzek obecný, kozák březový a habrový, holubinky. Jako výsledek zlepšující se kvality životního prostředí, zejména půdy a ovzduší, se do našich lesů začínají v posledních letech vracet také lišky, z nichž bývají vynikající smaženice.
Publicita