Nábytek

Nábytek je zajímavým dokladem o způsobu života minulých generací, o jejich vkusu, či smyslu pro racionalitu a účelnost. Přes svou relativně značnou rozměrnost bývá velice vděčným předmětem pro výstavy, protože je velmi názorný a dokáže ilustrovat dobu nebo události velice zajímavým způsobem.

V dobrušském muzeu je nábytek zastoupen poměrně skromně, ale přesto dává i tak dosti ucelený pohled na to, jak naši předkové bydleli. Dobovým nábytkem je vybavena především stálá expozice v rodném domku Františka Vladislava Heka - F. L. Věka. Obytná světnice, dávající nahlédnout do domácnosti první poloviny 19. století, se těší velkému zájmu návštěvníků, zejména dětí. Vystavovaný nábytek patří do skupiny tzv. selského malovaného nábytku, který vyrostl ze slohového stylu lidového baroka. Zformoval se především v průběhu 18. století a přežil téměř celé století 19. Vytlačila jej úplně vlastně až sériová výroba ve století minulém.

V expozici jej reprezentuje především základní vybavení světničky: masivní stůl s lavicí a židlemi, postel, truhla a skříň. Poněkud pozdějšího data je skleník, i když slohově s ostatním nábytkem koresponduje. Zřejmě nejstarším exponátem je truhla, která sloužila na ukládání šatstva a již teprve později nahradila skříň. Nábytek byl zdoben malovaným dekorem především s motivy rostlin.

Další nábytek je uložen v muzejních depozitářích. Je rovněž tvořen především selským malovaným nábytkem. Najdeme zde skříně, sloužící k ukládání šatstva , ale i potravin, koutnice, z přelomu 19. a 20. století reprezentativní skleníky, v nichž paní měšťanského domu vystavovala na odiv ty nejlepší kousky skleněného nádobí a dalších honosnějších předmětů. Jeden z těchto skleníků pochází také z pozůstalosti významného dobrušského rodáka Františka Adolfa Šuberta, ředitele Národního divadla, publicisty, dramatika a jedné z nejvýraznějších osobností české kultury na konci 19. a na počátku 20. století.

Nábytek v depozitářích dobrušského muzea silně trpěl několikerým stěhováním v době, kdy byla bývalá budova muzea zbourána. Uložení ve starém domku v ulici Františka Kupky bylo naprosto nevyhovující. Když byly konečně v roce 1985 uvolněny nové depozitární prostory na Šubertově náměstí, byl nábytek plný červotoče a plísní. V nových depozitářích se však jeho stav postupně velice výrazně zlepšil. Díky suchému mikroklimatu úplně zmizel červotoč, ztratily se i plísně. Nábytku se dostalo nejnezbytnějšího ošetření a postupně byly mnohé kusy, zejména truhly, skříně a židle, odborně restaurovány.

Nevelká, ale poměrně reprezentativní sbírka nábytku dobrušského muzea je veřejnosti zpřístupňována především jako součást tématických výstav, představujících různá historická období, v nichž slouží především jako svého druhu sonda do života našich předků.