V rámci přehlídky Šubertova Dobruška uvádí divadelní spolek F. A. Šubert Dobruška
strašlivý vládce hor a všivej stalker
pohádková komedie o zlejch duchách a hodnejch lidech
Jako zdrojovou látku jsme vybrali alegorickou... co vlastně? Pohádku? Komedii? Satiru? Parodii? Těžko říct. Prostě a jednoduše jsme vybrali nacionalisticky laděnou alegorickou hru Pan Johanes. Premiéra tohoto kusu, napsaného pro Národní divadlo, proběhla 12. prosince 1909 v Městském divadle plzeňském, pro něž ho nastudoval Vendelín Budil. Zřejmě se ptáte: Proč v Plzni a nikoli ve Zlaté Kapličce? Odpověď je prostá. Ředitel Národního divadla Gustav Schmoranz odmítl Jiráskův scénář jako žalostný brak, pročež musel slovutný mistr obstarat někoho, kdo bude ochoten ujmout se jeho díla. Tohoto ochotníka nalezl ve zmíněném Budilovi. Plzeňská premiéra byla přijata poněkud vlažně, přesto nakonec Schmoranz svolil s inscenací v Národním divadle (premiéra 16. února 1910). Důvody, proč tento Jiráskův počin vyvolal tolik rozpaků, odhaluje reakce dobové kritiky:
Že se rozpakovalo Národní divadlo uvésti na scénu Pana Johanesa pana Aloise Jiráska, nedivím se. Dnes, kdy tuto „alegorickou pohádku”, ve skutečnosti senilní dramatický brak, opravdu provedlo, mám jen respekt k odvaze, s níž se dopustilo tohoto hříchu proti umění. (Jiří Karásek ze Lvovic)
Snad ještě drtivější hodnocení objevíme na serveru aloisjirasek.cz, který je jinak určen k vychvalování mistrovy tvorby:
Téměř neznámá Jiráskova hra je právem zapomenutá... Jirásek v této hře vytvořil jedno ze svých nejhorších děl. Hloupý příběh, nudné dialogy, prkenné postavy, nelogický děj i chování jednotlivých postav. Oživovat ji nemá smysl, leda tak jako ukázku toho, že i velký Mistr se někdy utne.
Pravdou je, že Pana Johanesa odmítala hrát profesionální divadla, a dokonce i ochotnické soubory. Jiráskovi tedy nezbylo, než hru přepsat pro loutky (tato vysloveně pohádková verze měla premiéru 15. dubna 1917). Pan Johanes neboli Rýbrcoul, orlická obdoba Krakonoše, měl u dětí vždy úspěch.
No, a teď si zřejmě kladete otázku, proč se náš divadelní soubor rozhodl „oživit“ Pana Johanesa, což prý „nemá smysl“. Důvodů je hned několik. Tak zaprvé: Milujeme výzvy. A tahle je teda pořádná. Zadruhé: Jiráskova archaická čeština. Prostě neodolatelná. Na řadě míst ji necháváme zaznít v autentické podobě. Zatřetí: Originální předlohou jsme se opravdu nechali inspirovat jen velmi volně. Chceme diváky pobavit veselohrou s prvky kabaretu, v níž si to zdravé z Jiráskova scénáře podává ruku s komediálním nadhledem žhavé současnosti přes propast více než století.
A tak se milí diváci mohou těšit v první řadě na laskavý humor, s nímž je vyprávěn romantický (a chvílemi pekelně dramatický) souboj dvou hrdinů o milovanou princeznu. To všechno za asistence bodrých horalů, kteří nejdou daleko pro vtipné komentáře bizarních událostí. Nechybí ani posvátná stráž horského lidu, stejně jako proradní duchové. V hlavních úlohách se představí Vilém Janeček jako Pan Johanes, Jitka Frelichová jako princezna Kačenka a Václav Mervart jako zběhlý student Tomáš.
Publicita