Historické a kulturní památky - Mariánský sloup

A picture

Obsah

Mariánský sloup

Adresa

nám. F. L. Věka
518 01 Dobruška

GPS: 50° 17′ 31.803″N  16° 9′ 37.421″E

zobrazit v mapě

V roce 1733, v období nejtužší protireformace, rozhodli dobrušští postavit na náměstí vysoký sloup s Pannou Marií, obklopený čtyřmi sochami svatých, aby bylo jasně patrné, že Dobruška je městem katolickým. Sochu Panny Marie věnovali otcové jezuité z průčelí své koleje v Hradci Králové. Ostatní měl zhotovit královéhradecký sochař rakouského původu Ondřej Decker.

Jako první začal zhotovovat sochu svatého Františka Xaverského. Snad že šlo o světce jezuitského, snad z důvodů jiných, o nichž se již stejně nic nedovíme, měla jednoho rána rozpracovaná socha ošklivou ránu. Neznámý pachatel jí pod ochranou noci urazil nos a kámen, kterým čin spáchal, položil soše na hlavu. Svatého Františka Xaverského bylo nutné udělat znovu. Mistr Decker dostal pomocníka v Janu Melnickém z Vamberka, aby dílo šlo rychleji; sám Mistr zřejmě trávil hodně času v místních šencích a dílo zanedbával.

V roce 1736 se přece jen podařilo práci dokončit a děkan Ceresola dílo posvětil. Tvoří je kromě Františka Xaverského svatý Florián (ochránce před ohněm, v našem městě zvláště aktuální) a čeští světci Václav a Jan Nepomucký. Nádherné barokní plastiky se staly chloubou Dobrušky a jako je radnice stavební, tak je mariánský sloup sochařskou dominantou náměstí. V postoji a výrazech plastik se plně uplatnily všechny znaky rozvinutého baroka; na straně jedné zvýraznění vnějšího pohybu v bohatě řasených oděvech, na straně druhé vnitřní soustředěné výrazy, obracející myšlenky diváka k Bohu a věčnosti.

Problém, který zpočátku neexistoval, se ve století dvacátém ukázal jako velký a v podstatě neřešitelný. Šlo o materiál, z něhož byly sochy zhotoveny. Měkký červený pískovec dokázal sice úspěšně přežít dvě staletí, ale od poloviny šedesátých let minulého století se začal zpočátku téměř neznatelně, nakonec však téměř překotně rozpadat. Kyselé deště a stále se zhoršující kvalita ovzduší začaly konat svou ničivou práci. Rozpad se zdál být definitivní a nic jej nemohlo zadržet.

Jediným řešením mohlo být pouze přemístění soch do interiéru a jejich nahrazení odolnějšími kopiemi. Jako první byl na řadě sv. Jan Nepomucký. Protože v té době ještě nebylo ve městě vhodné místo pro umístění originálu, byl po restaurování převezen na opočenský zámek.

V devadesátých letech následovaly v rychlém sledu sochy další. Po dlouhých úvahách se nakonec našlo velmi přijatelné řešení v umístění originálů plastik v nově vybudované kryté části městského lapidária. Tam dnes můžeme plastiky, restaurované akademickým sochařem Novotným z Prahy, uvidět. Na náměstí je nahradily kopie z umělého kamene. Jsou však tak věrné, že i na nich můžeme obdivovat precizní práci barokních umělců a číst z nich jejich vzkaz o kráse, moudrosti a víře, zasílaný nám přes téměř tři staletí.