Historické a kulturní památky - Děkanství

A picture

Obsah

Děkanství

Adresa

Kostelní 259
518 01 Dobruška

GPS: 50° 17′ 35.775″N  16° 9′ 44.998″E

zobrazit v mapě

V sousedství kostela je budova děkanství. Původní dřevěná stavba shořela při požáru roku 1806 a v roce 1807 ji nahradila nová budova, vybudovaná stavitelem Josefem Vilémem Ehemannem z Rychnova nad Kněžnou. Nad portálem vchodu do empírového děkanství je kamenný znak Colloredo-Mansfeldů.

Kříž, stojící před děkanstvím, nechala v roce 1820 zbudovat Anna Dariusová. Kdysi v těchto místech stála trdlice, jíž byly většinou trestány zlolajné nebo nestoudné ženy. Za protireformace zde byli vystavováni "zarputilí kacíři", jejichž souvěrci však jedné prosincové noci roku 1631 trdlici zničili.

Při zdejší duchovní správě působila řada významných osobností. Připomeňme si především P. Josefa Liboslava Zieglera. Narodil se 10. července 1782 v Hradci Králové. Po teologických studiích v Praze byl roku 1806 vysvěcen na kněze a nastoupil jako kaplan v Dobrušce, kde působil do října 1809. Po krátkém pobytu v Českém Meziříčí se stal lokalistou v Dobřanech v Orlických horách. Za jeho působení byla dobřanská fara významným střediskem českého vlasteneckého hnutí. Častými hosty zde bývali např. vikář František Rayman z Častolovic, dobrušský kupec František Vladislav Hek, Michal Silorad Patrčka ze Solnice a další. V roce 1814 ho navštívil i Josef Dobrovský. Ziegler byl všestranně vzdělaným a osvíceným vlastencem. Překládal antické autory, napsal pedagogické spisy Milozor, dvousvazkový Věrný raditel rodičů, dítek a učitelů a jazykové učebnice. Mimo to vydával a redigoval dvanáctisvazkový Dobroslav aneb rozličné spisy a v letech 1823 - 1836 první český pedagogický časopis Přítel mládeže. Vydal také dílo Jana Amose Komenského Umění kazatelské s jeho podrobným životopisem. Z Dobřan odešel v roce 1817 do Hradce Králové, kde působil do roku 1825 v teologickém semináři jako profesor bohosloví a české literatury. Potom se stal děkanem v Chrudimi, kde zemřel 23. května 1846.

K další generaci národních obrozenců patří již zmíněný P. Josef Mnohoslav Roštlapil a na konci 19. století P. Antonín Flesar. Pocházel ze Sirákova (dnešní okres Žďár nad Sázavou, kde se narodil 14. května 1828. Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě, filozofii v Českých Budějovicích a v Praze, teologii v Hradci Králové (1852). Již v mládí se zúčastnil vlasteneckého života. V roce 1848 bojoval na pražských barikádách. Od roku 1852, kdy byl vysvěcen na kněze, působil jako kaplan v řadě míst, byl farářem v Přepychách a v Dobřanech. V roce 1886 se stal děkanem v Dobrušce. Jeho nejvýznamnější prací je Popis historicko - archeologicko - statistický okresu opočenského (1895). V rukopise se zachovaly Dějiny gruntů města Dobrušky od roku 1580. Když v roce 1896 zřídilo zastupitelstvo městský archiv, pověřilo jeho správou děkana Flesara. Zemřel v Dobrušce 29. července 1898.

Na vlasteneckou linii navazoval i další z dobrušských děkanů, Msgre Josef Domašínský. Svědky nelehkého života našeho národa za dob pronásledování církve v nacistické a komunistické totalitě byli děkani a administrátoři František Holan, Miroslav Paclík, Stanislav Fogl a Jaroslav Smrček.