Obsah webové stránky se upravuje, omluvte prosím případné nedostatky.
kněz, hi
storik
* 15.08.1809 v Kostelci nad Orlicí
† 10.10.1888 v Dobrušce
Po absolvování hradeckého semináře začal kaplanovat v Miletíně, poté na několika dalších místech a v letech 1840 - 1856 v Dobrušce. V roce 1857 byl jmenován farářem v Opočně a 1881 osobním děkanem. V revolučním roce 1848 se spolu s přítelem Janem Karlem Rojkem zúčastnil Slovanského sjezdu v Praze. Roku 1864 byl zvolen dopisujícím členem Českého muzea a roku 1871 se stal členem Svatoboru. Obsáhlá byla Roštlapilova činnost vědecká a publikační. Vydal latinsko - německo - český slovník lékařské terminologie (1844), Biblickou pedagogiku (1845), napsal také harmonii čtvera evangelistů, Hebrejské starožitnosti a veršované Obrazy ze života svatého Petra, apoštola Páně. Pro Národní muzeum přepsal v letech 1855 - 1857 Dekreta jednoty bratrské. Svými články přispíval do Časopisu českého duchovenstva, Českého muzea, do Zieglerova pedagogického časopisu Přítel mládeže a do Květů. Je také autorem řady hesel z oboru astronomie v Riegrově slovníku naučném. Jeho nejvýznamnějším historiografickým dílem je rukopis Pamětnice děkanství dobrušského, z něhož vycházejí Paměti města Dobrušky a panství opočenského (1887), první dějiny města.
Publicita