Sbírky

Největším bohatstvím každého muzea a jeho nejdůležitější součástí jsou jeho sbírky. Sbírkový fond dobrušského muzea představuje dnes téměř 13.000 položek, dokumentujících vývoj města a spádového regionu. Jde zvláště o sbírky charakteru etnografického, historického a uměleckého. Je zde například soubor prvotin malíře Františka Kupky, unikátní dílo malíře a kronikáře Aloise Beera, reprezentativní archeologická sbírka, dokumentující nejstarší osídlení regionu, dřevěné plastiky, betlémy, řemeslnické nástroje a výrobky apod.

Součástí muzejních sbírek je i bohatý archiv, obsahující především pozůstalosti a odkazy nejen místních a regionálních osobností, ale i např. Františka Vladislava Heka, ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta, nakladatele Jana Laichtera, spisovatele Karla Michla a dalších.

S rozvojem elektronizace došlo i ke kvalitativním změnám v evidenci sbírek. Dnes jsou veškeré muzejní sbírky vedle fyzické formy vedeny i ve formě elektronické, v programu DEMUS, vytvořeném Moravským zemským muzeem v Brně, který používá většina českých a moravských muzeí. Průběžně jsou tak zapisovány přírůstky nové, a to jak v I., tak i ve II. stupni. Dalším kvalitativním stupněm zpracování sbírkových fondů je jejich zpracování vědecké, většinou příslušných špičkovým odborníkem v dané oblasti. Tak má dobrušské muzeum zpracován fond archeologie, na němž se podíleli např. Dr. Vlastimil Vencl a Dr. Fridrich z Archeologického ústavu České akademie věd, Dr. Martina Beková a Mgr. Bohumír Dragoun z muzea v Rychnově nad Kněžnou, Dr. Kalferst z muzea v Hradci Králové a další archeologové; fond starých tisků byl odborně zpracován Dr. Wižďálkovou z Národní knihovny České republiky a nové přírůstky jsou průběžně zpracovávány Vladimírem Jarým, specialistou na staré tisky; fond rukopisů byl vědecky zpracován v rámci úkolu řešeného Filozofickou fakultou Karlovy univerzity v Praze. Při zpracovávání ostatních fondů jsou v první instanci využívání místní dobrovolní spolupracovníci, kteří mají (přestože jsou amatéry) odpovídající znalosti příslušných oborů. Důkladné vědecké zpracování sbírkových fondů je jedním z nejzákladnějších předpokladů jejich využití, a to jak pro vědeckou publicistiku a rozvoj historického poznání, tak i pro jejich popularizaci.