Podmalby na skle

A picture

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Sbírky

Podmalby na skle

Rozsahem sice nevelká, ale obsahově velice zajímavá je sbírka obrázků na skle, která je uložena v depozitářích našeho muzea. Její historie je velice pohnutá a zároveň také smutná. Již od samého zrodu muzea ve třicátých letech minulého století tvořily podmalby na skle jeden ze základních a původně zřejmě dosti početných fondů.

Za okolností značně nejasných byl tento fond uložen v dřevěné bedně na půdě bývalé budovy muzea na Šubertově náměstí. Možná nešetrným zacházením, možná dokonce zlým úmyslem došlo k tomu, že se obrázky, které byly volně naskládány na sebe téměř bez ladu a skladu, rozbily. Jejich zničení bylo natolik dokonalé, že když je tehdejší ředitel muzea Dr. Hladký objevil, nebyla již sebemenší naděje na jejich záchranu. Místo krásných podmaleb na skle zbyla na půdě jen bedna plná drobných střepů, které již nešly sestavit dohromady. Jen několik zachovalejších obrázků bylo vybráno a zachráněno.

Podmalby na skle, jak tyto obrázky nazývá etnografie, jsou jedním z umění, které můžeme právem nazvat uměním lidovým. Jejich počátek můžeme hledat někdy v samém závěru 18. století. Technicky jde v podstatě o obrácenou malbu na rubu skla, jejíž krása se objeví až při pohledu s druhé strany. První obrázky na skle byly do našich zemí dovezeny z rakousko - bavorské oblasti. Přestože se poměrně záhy rozvinulo několik výrobních středisek i v Čechách, dovoz pokračoval přes celé 19. století.

Největší rozkvět podmaleb na skle nastává především v první polovině 19. století. Autory těchto děl jsou zejména samotní skláři, čímž je dáno i to, kde tuto tvorbu můžeme najít. Vedle sklářů malovali na sklo i profesionální malíři, ale také tvůrci vysloveně amatérští, kteří tvořili z důvodů jak sociálních, tak i náboženských, či z pouhé osobní záliby.

Důležitá byla blízkost sklářské hutě, odkud malíři kupovali levnější kazové tabulové sklo, které se k malování používalo. Odbytiště nacházely obrázky na skle především v poutních místech, kde je poutníci kupovali jako připomínku své účasti na náboženských poutích. Takováto poutní místa byla i v kraji Orlických hor, a to jak na straně české, tak na pruské (nyní polské), kde zvláště proslulé bylo mariánské potní místo ve Vambeřicích. V našem regionu se postupně rozvinula výroba podmaleb na skle, která byla charakteristická zelenými a temně modrými pozadími.

Obsahově byla tématika obrázků na skle určena především motivy světců, patronů venkovského života. Vedle obecnějších témat, jako například Nejsvětější Trojice, Ježíše Krista (zejména scéna narození a ukřižování), či velmi rozšířeného mariánského kultu, se objevoval i sv. Jan Nepomucký (jako ochránce před vodou), sv. Florián (ochránce před ohněm), nebo zemský patron sv. Václav. Světská témata se objevují jen velice zřídka a naše muzeum žádný takovýto obrázek nevlastní.

V dobrušské muzejní sbírce obrázků na skle jsou zastoupeni např. Nejsvětější Trojice, Ježíšek, Ježíšek s Pannou Marií, korunování Panny Marie, Srdce Panny Marie, Nejsvětější srdce Ježíšovo, Ecce Homo, poslední večeře Páně, ukřižování Ježíše Krista, Boží hrob, ale i sv. František, sv. Jan Nepomucký, sv. Jiří, sv. Rosálie, sv. Florián, sv. Václav, sv. Anna, sv. Alžběta či Jenovéfa Brabantská.

Sbírka dobrušského muzea obsahuje v současné době jen pouhé tři desítky podmaleb na skle, z nichž větší část je dřívějším nešetrným zacházením poškozena. Možná, že na některé půdě, či v jiných „odkládacích“ prostorách zejména starších chalup se tyto obrázky ještě mohou najít. Jejich případný prodej není tak finančně zajímavý jako u jiných druhů starožitností. A tak by jejich současní vlastníci, kteří je třeba nechtějí využít ve svých domácnostech, jimi mohli obohatit muzejní sbírky. Rádi bychom těchto předmětů, které jsou výstavnicky velice vděčné a pro diváka zajímavé, využívali na našich výstavách ve větší míře, aby se jimi mohl těšit co nejširší okruh návštěvníků.

Nejsvětější srdce Ježíšovo
Nejsvětější srdce Ježíšovo
Nejsvětější Trojice
Nejsvětější Trojice