Studánka

A picture

Obsah

Historie Dobrušky a sloučených obcí

Studánka

Malá osada Studánka leží necelý kilometr od Chábor směrem východním. "Zevrubný popis Království českého" z r. 1854 ji uvádí jako osadu obce Horního Spáleniště. Vískou protéká malý bezejmenný potůček, který se pod ostrohem s bývalým hradem na Cháborách vlévá do Zlatého potoka. Potůček také dělí osadu na dvě části. Jedna patří k Dobrušce, druhá k Podbřezí.

Studánka kdysi bývala proslaveným poutním místem. Legenda vypráví, že v r. 1669 sládek dobrušského pivovaru Jan Tmej, jinak Karafiát zvaný, náhle ztratil zrak. V noci měl pak vidění, že ho vyléčí jen voda ze studánky za hájovnou v Hradišťském lese. Stalo se tak a pak ji nemocní začali houfně navštěvovat. Dobrušská Spirochova kronika uvádí celkem 25 pacientů, kteří si zde vyléčili různé choroby. V r. 1741 tehdejší lékařská komise ověřila léčebné účinky zdejší vody. Pak opočenská vrchnost zřídila u pramene kapli, r. 1755 zasvěcenou P. Marii.

R. 1760 byla opodál postavena neobvyklá socha sv. Jana Nepomuckého, jako spěchajícího poutníka.

Dne 22. 6. 1905 byl zde položen základní kámen k vybudování Božího hrobu a křížové cesty, dovezený sem ze zříceniny nedalekého bývalého cháborského hradu. Když byla v r. 1950 ve Studánce zrušena hospoda, zdejší kdysi slavné poutě ustaly nadobro.

Velikou pozornost dějinám této vísky věnoval tamní rodák Karel Petr, autor třísvazkového díla "O zašlých krásách rodného kraje."

Kaple Panny Marie Socha sv. Jana Nepomuckého