Domašín

A picture

Obsah

Historie Dobrušky a sloučených obcí

Domašín

První písemná zmínka o Domašíně je až z roku 1544, ale je pravděpodobné, že obec existovala již před tímto datem. V urbáři je k roku 1598 zápis: "V též vsi jest krčma od starodávna výsadní, v kteréž pivo ze zámku opočenského berouce šenkují." Uvedená krčma bývala v čp. 26.

Domašín představoval vesnické sídlo návesního typu. Náves o půdorysu dlouhého obdélníku byla po obou stranách zastavěna chalupami a na horním konci ukončena rybníkem. Počet chalup pravděpodobně nepřevyšoval číslo 10. Náves v původní podobě zřejmě zmizela při intenzivní kolonizaci ve druhé polovině 16. století, kdy byla postupně zastavěna dalšími chalupami a její zbytky se později staly součástí zahrádek.

V 16. století patřily dvě třetiny obce k panství frimburskému a jedna třetina k opočenskému. Na konci 16. století se Domašín stal celý součástí stále se rozšiřujícího opočenského panství Trčků z Lípy.

O zajímavou rekonstrukci dávné podoby Domašína se pokusil ve své kronice Antonín Rejzek. "Od Dobrušky k Domašínu vede úzká prabídná cesta kolem zahrad. Přicházejíce do vsi spatříme širokou náves táhnoucí se proti vrchu. V řadách stojí statky či grunty dřevěné a kryté došky.Nad Kubínovými (nynější čp. 1 a 2) jsou již jen obecní lada, totiž společná občina, kde se pásl dobytek a ovce. V urbáři je k roku 1598 zaznamenáno již 17 polnostmi osedlých a dvě chalupy na obci.

Teprve po třicetileté válce nastává ponenáhlu stavební ruch příchodem nových osadníků a vrcholí počátkem 18. století. Válkami s Prusy byl vývoj obce zastaven. Až ve druhé polovině 18. století staví se chalupy na odprodaných selských pozemcích a dochází již k dělení větších gruntů.

V 19. století pokračuje stavební vývoj tak, že horní část obce tvoří již samostatný celek. Na dolním konci obce byli vesměs sedláci, horní konec sestával z drobných chalupníků, ze kterých se rekrutovaly pracovní námezdní síly.

Po roce 1850 nastává zvýšený stavební ruch v selských usedlostech, protože staré budovy již nestačily intenzivnějšímu hospodaření. Není ani jediné selské budovy, která by nebyla ve druhé polovině 19. století přestavěna."

Modernizace zemědělských hospodářství pokračovala až do počátku padesátých let století dvacátého. V roce 1950 bylo v Domašíně založeno Jednotné zemědělské družstvo. Tím zaniklo individuální hospodaření a byla přerušena staletá kontinuita pozvolného vývoje života vesnice. Počet obyvatel vesnice postupně klesá, protože mnoho jich dojíždí za prací do měst, zejména do Dobrušky, kam se následně i stěhuje.

V letech 1849 až 1980 byl Domašín samostatnou obcí, od 1. ledna 1981 je součástí města Dobrušky. Do roku 1835 musely domašínské děti docházet do školy do Dobrušky. Od tohoto roku měl Domašín samostatnou školu, která byla původně umístěna v obecní pastoušce v čp. 36, která stávala u horního rybníka. Po roce 1850 byla škola v nově postavené chalupě čp. 60 a v létech 1926 - 27 vyrostla nová školní budova, která je dnes součástí dobrušské Základní školy Františka Kupky.

Domašín je součástí dobrušské farnosti. V roce 1845 byla postavena kaple Panny Marie a na domašínském katastru leží kaple Panny Marie na Studánce. V domašínské kapli se konají pobožnosti jen příležitostně, například o posvícení.

V obci s bohatou kulturní tradicí (zejména ochotnického divadla) je aktivní zejména hasičský sbor, který se vedle svého hlavního poslání stará i o kulturní život. Je pořádána celá řada pravidelných akcí, z nichž nejznámější je dnes již tradiční výstava betlémů, doprovázená vánočním zpíváním a živým betlémem na návsi. Proslulé je i tradiční podzimní domašínské posvícení.

Do obce se tak vrací pozvolna kulturní a společenský život a zabydlují se zde i mladé rodiny, které dávají Domašínu nadějnou perspektivu do dalších období jeho existence.

 Bývalá Rejzkova kovárnaKaplička v ziměKřížDomašín - pomník padlýmRejzkova kronika Domašína